037

Právo domnělého biologického otce na styk s dítětem

Ústavní soud ČR dne 16. 5. 2017 vydal nález pod sp. zn. II. ÚS 3122/16, kterým rozhodl o tom, že domnělý biologický otec nemůže podle stávající právní úpravy žalobou zpochybnit otcovství „matrikového“ otce podle první domněnky (tj. manžela matky), měl by však mít možnost dosáhnout alespoň styku s dítětem.

Stěžovatel (státní příslušník Nigérie) se před obecnými soudy domáhal určení, že je otcem nezletilé dcery, která se matce narodila v březnu 2013. Dle tzv. první domněnky otcovství se stal matrikovým otcem manžel matky dítěte. Stěžovatel měl s matkou v rozhodné době intimní styk a o skutečnosti, že by mohl být biologickým otcem, svědčí i tmavá pleť dítěte. Stěžovatel se se vzniklou situací nechtěl smířit a se svou dcerou se chtěl alespoň stýkat, proto podal proto žalobu na určení otcovství, která byla obecnými soudy zamítnuta. Dle soudů v případě, kdy se dítě narodí za trvání manželství, určuje se otcovství podle první domněnky právě narozením.

V případě, že matrikové otcovství neodpovídá faktickému stavu, mohou matrikoví rodiče otcovství popřít, avšak v tomto případě již uplynula zákonné lhůta a navíc biologický otec takovou žalobu podat nemůže. Ústavní soud na základě podané ústavní stížnosti dospěl k závěru, že k porušení práva stěžovatele na respektování soukromého a rodinného života a práva na spravedlivý proces nedošlo.

Přestože Ústavní soud uvedl, že v uvedené situaci nebylo možné se domáhat otcovství biologickým otcem, resp. zpochybňovat otce matričního, tak se zabýval samotnou skutečností, že stěžovatel zřejmě skutečným otcem dítěte je a jaká je významnost takového případu. Ústavní soud uvedl, že je ke zvážení zákonodárce, zda by se okruh osob oprávněných podat takovou žalobu neměl spíše rozšířit, např. o samotné dítě či biologického otce, čímž by se lépe zohlednil standard ochrany soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud vyslovil pochybnost o tom, zda česká právní úprava spravedlivě upravuje zájmy biologických otců, zájem na jistotě právního postavení dítěte a obecné jeho nejlepší zájem.

V neposlední řadě pak Ústavní soud zdůraznil judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, který stanoví, že domnělí biologičtí otci musí mít možnost dosáhnout alespoň styku s dítětem, o němž tvrdí, že je jejich. Za tímto účelem dle současné právní úpravy lze podat například návrh na určení příbuzenství spolu s návrhem na realizaci stykových práv příbuzného.

Autor: Mgr. Magda Szopová