Žádný legitimní důvod rozdílného zacházení
Nejvyšší správní soud část sporného opatření spolu s argumenty navrhovatele přezkoumal a určil, že bod I čl. 18 mimořádného opatření je v rozporu se zákonem, neboť s navrhovatelem (potažmo i dalšími osobami s naměřenými protilátkami) bylo zacházeno rozdílně než s osobami, které se nechaly očkovat či nemoc prodělaly.
Při posouzení, zda došlo k porušení čl. 1 odst. 1 Listiny „lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech“ soud zkoumal, zda šlo o různé subjekty, které se nachází ve stejné či obdobné situaci, dále zda je s těmito subjekty zacházeno rozdílným způsobem a jestli jde zacházení této skupině k tíži a zda má takové zacházení legitimní cíl.
Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že Ministerstvo zdravotnictví žádný legitimní důvod odlišného zacházení s osobami očkovanými či vyléčenými a osobami s laboratorně naměřenými protilátkami nemělo. Z napadené části mimořádného opatření bylo také, jak již bylo výše uvedeno, zřejmé, že s navrhovatelem bylo nakládáno rozdílně a takové zacházení šlo jen a pouze k jeho tíži, neboť markantním způsobem zasahovalo nejen do jeho sociální sféry.
Nejvyšší správní soud tedy shledal, že mimořádné opatření v čl. I bod 18 bylo v rozporu se zákonem a stanovil Ministerstvu zdravotnictví povinnost k zaplacení nákladů řízení.
