Rubrika: Aktuální dění

Dne 4. 9. 2017 podepsal prezident republiky novelu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Změna se dotýká zejména vozidel, která nebudou mít sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

Podle této novely bude muset každé vozidlo splňovat povinnost pojištění odpovědnosti po celou dobu, po kterou bude zapsáno v registru silničních vozidel. Výjimku z tohoto pravidla bude tvořit doba, kdy bude vozidlo zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy bude odcizené.

V případě, že vozidlo nebude mít sjednáno pojištění odpovědnosti, budou vlastník a provozovatel vozidla společně a nerozdílně povinni zaplatit příspěvek za každý den porušení výše uvedené povinnosti. Výše příspěvku se bude odvíjet od výše denní sazby podle druhu vozidla a počtu dní, ve kterých byla povinnost porušována. Takto stanovená částka se ještě navýší o náklady České kanceláře pojistitelů („ČKP“) spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

Pokud však ČKP ve lhůtě 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle vlastníku či provozovateli vozidla výzvu k zaplacení, povinnost zaplatit příspěvek a související náklady ČKP zaniká.

Pro podrobnější informace nás neváhejte kontaktovat prostřednictvím formuláře na https://tschopl.cz/kontakt/.

Autor: Mgr. et Mgr. Petra Čechová

Ústavní soud ČR dne 16. 5. 2017 vydal nález pod sp. zn. II. ÚS 3122/16, kterým rozhodl o tom, že domnělý biologický otec nemůže podle stávající právní úpravy žalobou zpochybnit otcovství „matrikového“ otce podle první domněnky (tj. manžela matky), měl by však mít možnost dosáhnout alespoň styku s dítětem.

Stěžovatel (státní příslušník Nigérie) se před obecnými soudy domáhal určení, že je otcem nezletilé dcery, která se matce narodila v březnu 2013. Dle tzv. první domněnky otcovství se stal matrikovým otcem manžel matky dítěte. Stěžovatel měl s matkou v rozhodné době intimní styk a o skutečnosti, že by mohl být biologickým otcem, svědčí i tmavá pleť dítěte. Stěžovatel se se vzniklou situací nechtěl smířit a se svou dcerou se chtěl alespoň stýkat, proto podal proto žalobu na určení otcovství, která byla obecnými soudy zamítnuta. Dle soudů v případě, kdy se dítě narodí za trvání manželství, určuje se otcovství podle první domněnky právě narozením.

V případě, že matrikové otcovství neodpovídá faktickému stavu, mohou matrikoví rodiče otcovství popřít, avšak v tomto případě již uplynula zákonné lhůta a navíc biologický otec takovou žalobu podat nemůže. Ústavní soud na základě podané ústavní stížnosti dospěl k závěru, že k porušení práva stěžovatele na respektování soukromého a rodinného života a práva na spravedlivý proces nedošlo.

Přestože Ústavní soud uvedl, že v uvedené situaci nebylo možné se domáhat otcovství biologickým otcem, resp. zpochybňovat otce matričního, tak se zabýval samotnou skutečností, že stěžovatel zřejmě skutečným otcem dítěte je a jaká je významnost takového případu. Ústavní soud uvedl, že je ke zvážení zákonodárce, zda by se okruh osob oprávněných podat takovou žalobu neměl spíše rozšířit, např. o samotné dítě či biologického otce, čímž by se lépe zohlednil standard ochrany soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud vyslovil pochybnost o tom, zda česká právní úprava spravedlivě upravuje zájmy biologických otců, zájem na jistotě právního postavení dítěte a obecné jeho nejlepší zájem.

V neposlední řadě pak Ústavní soud zdůraznil judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, který stanoví, že domnělí biologičtí otci musí mít možnost dosáhnout alespoň styku s dítětem, o němž tvrdí, že je jejich. Za tímto účelem dle současné právní úpravy lze podat například návrh na určení příbuzenství spolu s návrhem na realizaci stykových práv příbuzného.

Autor: Mgr. Magda Szopová

Dnem 31. 5. 2017 nabývá účinnosti hodně diskutovaný zákon č. 65/2017, o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, tzv. protikuřácký zákon, který nahradí zákon č. 379/2005 Sb. Cílem zákona je zvýšení ochrany veřejného zdraví a snížení dopadů škod působených návykovými látkami.

Nový zákon zavádí absolutní zákaz kouření ve vnitřních prostorách restauračních zařízení (restauracích, barech, hospodách, kavárnách apod.). Uvnitř těchto zařízení se však budou moci používat vodní dýmky a elektronické cigarety, které jsou ale zakázány ve školách, nemocnicích, na dětských hřištích, v obchodních centrech nebo prostředcích veřejné dopravy. Zákaz kouření se dále vztahuje na vnitřní prostory zdravotnických zařízení, na vnitřní i vnější prostory škol či na vnitřní zábavní prostory a prostory, které k zábavě primárně neslouží, ale koná se v nich např. diskotéka, koncert, ples či výstava. Kouřit se rovněž nesmí na zastávkách a nástupištích veřejné dopravy, přičemž nezáleží na to, zda jsou kryté či nikoliv. V zoologických zahradách se může kouřit jen ve venkovních prostorách, které jsou k tomu provozovatelem přímo vyhrazeny.

Zákon rozšiřuje okruh míst, kde je zakázán prodej alkoholických nápojů, tabákových výrobků a elektronických cigaret. Prodej alkoholu je zakázán na akcích pro děti, na sportovních akcích si pak budeme moct koupit pouze pivo nebo víno. Dále se alkohol nesmí prodávat osobám, které jsou zjevně podnapilé nebo pod vlivem jiné návykové látky.

V souvislosti s protikuřáckým zákonem dojde i ke zvýšení sankcí za porušení zákazu kouření a prodeje alkoholických nápojů.

Česká republika se tak stala 23. zemí v Evropě, kde platí úplný zákaz kouření ve veřejných uzavřených prostorách.

Autor: Mgr. et Mgr. Petra Čechová

V současné době je projednáván návrh zákona o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže, který transponuje směrnici EU č. 2014/104/EU. Zákon má přinést specifičtější úpravu zaměřenou na možnost snadnějšího domáhání se náhrady škody způsobené porušením pravidel hospodářské soutěže.

Zákon zavede řadu změn a novinek.

Příkladem může být přenesení důkazního břemene na žalovaného, který bude muset prokázat, že k porušení pravidel hospodářské soutěže nedošlo. V současné právní úpravě to byl právě žalobce, který byl povinen prokázat porušení těchto pravidel, což bylo ve většině situací značně obtížné.

Za zmínku také stojí prodloužení promlčecí lhůty, která bude nově pětiletá a počne běžet až okamžikem, kdy se poškozená osoba mohla dovědět o škodě, o omezování soutěže a o osobě povinné k náhradě škody. Zároveň nepočne běžet dřív, než dojde ke skončení omezování hospodářské soutěže, a v průběhu řízení u ÚOHS dojde ke stavění běhu promlčecí lhůty.

Dalším zlepšením procesního postavení žalobce je stanovení povinnosti žalovanému nebo třetím osobám zpřístupnit informace, které podporují věrohodnost jeho nároku na náhradu škody. Toto se však netýká obchodního tajemství nebo důvěrných informací.

Autor: Mgr. et Mgr. Petra Čechová

Ústavní soud ČR dne 2. 1. 2017 vydal nález pod sp. zn. I. ÚS 2078/16, kterým rozhodl o tom, že nelze právně postihnout lékaře, který neposkytne zdravotní péči dospělé a svéprávné osobě, která péči odmítá.

Na základě uvedeného nálezu byly zrušeny rozsudky obecných soudů, kterými byl lékař odsouzen za to, že neposkytl ani nezajistil lékařskou pomoc své matce, se kterou bydlel a která byla ve velmi vážném zdravotním stavu. Až po prohlídce přivolaným lékařem byla ihned odvezena do nemocnice, kde však po dvou týdnech zemřela. Stěžovatel se však před soudy bránil tím, že jeho matka jakoukoliv pomoc od něj výslovně odmítala.

Ústavní soud navázal na svou předchozí judikaturu, ve které se v oblasti poskytování lékařských služeb přiklání k respektování nedotknutelnosti osoby pacienta a jeho svobodné vůle, a dospěl k názoru, že pokud nelze poskytovat zdravotní péči proti vůli dospělé svéprávné osoby, tak takové neposkytnutí péče nemůže být ani protiprávní.

Ústavní soud se zabýval střetem povinnosti lékaře poskytnout lékařskou pomoc osobě, jejíž život či zdraví je vážně ohroženo, a právem takové osoby tuto pomoc odmítnout. Toto právo pak vychází z práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud pak zdůraznil, že respekt ke svobodě jednotlivců je základní hodnotou, na které je postaven český demokratický stát, a při respektování této svobody vůle do určité míry platí „každý svého štěstí strůjcem“. Ústavní soud uvedl, že je rovněž potřeba vzít v úvahu i zvláštní pozici lékaře, kdy ten má ve vztahu k pacientovi určitou převahu s ohledem na své vědomosti a je tedy nezbytné nastavit jednoznačná pravidla takového vztahu, aby se zabránilo případnému zneužité této moci.

Ústavní soud tedy uzavřel, že v konečném důsledku není možné zabránit svéprávnému člověku, aby odmítl lékařskou péči, byť by tento důsledek byl pro něj fatální. Osoba, která pak při respektování takového odmítnutí mu neposkytne potřebnou péči, se nedopouští protiprávního jednání.

Autor: Mgr. Magdalena Szopová