Snad každý podnikatel si je vědom reálné hrozby pro jeho podnikání ve formě tzv. šikanózního insolvenčního návrhu. Postihování zjevně neopodstatněných věřitelských insolvenčních návrhů je v právním řádu ČR zakotveno již od listopadu 2012. I přes tuto právní úpravu se podávání bezdůvodných insolvenčních návrhů (na subjekty, které nejsou objektivně v úpadku) stalo v průběhu let jedním z nástrojů konkurenčního boje, jehož cílem je poškodit jinou osobu (např. vyřadit jiného podnikatele z boje o zakázky či vyvinout tlak na dlužníka k úhradě sporné pohledávky apod.).
Novela zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), která vešla v účinnost dne 1. 7. 2017 tak reagovala na zvyšující se množství šikanózních insolvenčních návrhů, kterými docházelo k zneužívání rozsáhlých účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení.
Oproti dřívější úpravě insolvenční zákon nyní umožňuje, aby insolvenční soud uložil navrhovateli pokutu za podání zjevně bezdůvodného insolvenčního návrhu až do výše 500.000,- Kč (dříve se jednalo o maximální částku 50.000,- Kč).
Novela insolvenčního zákona zavedla nástroj předběžného posouzení věřitelského insolvenčního návrhu. Insolvenční soud před tím než zveřejní návrh v insolvenčním rejstříku nově předběžně posoudí, zda je návrh důvodný. Pokud by soud však měl podezření, že návrh je pouze účelový, může nově rozhodnout, že po dobu 7 dní nebude návrh včetně všech dokumentů zveřejněn v insolvenčním rejstříku. Během této lhůty by měl dlužník vyvinout maximální úsilí k tomu, aby soud přesvědčil o tom, že není v úpadku a docílil tak odmítnutí návrhu. Tato právní úprava se tak snaží předejít možným škodlivým následkům podání zcela nedůvodných insolvenčních návrhů.
Další obranou je rovněž povinnost věřitele složit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,- Kč, resp. 10.000,- Kč (v závislosti na tom, zda je údajný dlužník právnickou či fyzickou osobou a zda je či není podnikatelem). Záloha se hradí s podáním návrhu a její nezaplacení má za následek zastavení insolvenčního řízení.
Novela insolvenčního zákona odstranila také problematickou úpravu v případech, kdy byl insolvenční návrh účelově podán u místně nepříslušného soudu. Takový soud před touto novelou nemohl v insolvenčním řízení sám postupovat a věc musel předat místně příslušnému soudu, což efektivně protahovalo řízení. Od července 2017 však může i místně nepříslušný soud činit opatření, která nesnesou odkladu, mimo jiné může rozhodnout i o tom, že se insolvenční návrh ani jiné dokumenty v insolvenčním rejstříku nezveřejní, či o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost. Šikanózní návrhy by se tak nemusely objevovat v insolvenčním rejstříku ani v případě, že byly účelově podány k nesprávnému soudu. Citovaná úprava je některými odborníky kritizována, neboť zasahuje do práva každého na zákonného soudce, nicméně uvedené je nutno poměřovat s úmyslem zákonodárce, kterým je v tomto případě především ochrana podnikatelů před šikanózními návrhy.
Až s postupem času se ukáže, nakolik se zákonodárci podařilo efektivněji ochránit podnikatele před neblahými účinky nedůvodných insolvenčních návrhů, nicméně již nyní se domníváme, že bez aktivní participace dlužníka nebudou výše uvedené nástroje dostatečně silnými pro zamezení případného poškození dlužníka.
Autor: Mgr. Magdalena Szopová
